Doly na území Zbýšova

Doly

Důl Jindřich

pohled z haldy

V roce 1964 bylo zahájeno hloubení nové jámy poblíž dolu Jindřich I za účelem koncentrace těžby ze středního a severního dolového pole a vybudování nové kapacity pro 440 tisíc tun odbytové těžby. V roce 1969 byla výstavba dolu dokončena prohloubením na 9., 10., 11. a 12. patro. Jáma měla 5 pater, a to 7. patro v hloubce 898,8 m, 9. patro v 1 045,8 m, 10. patro v 1 127,8 m, 11. patro v hloubce 1 227,9 m a 12. patro v hloubce 1 328,0 m. Oddělení pomocného těžení končilo na 13. patře v hloubce 1 428,4 m. Dosažitelná hloubka byla 1 550 m. Důl Jindřich II se stal nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství ve střední Evropě.

Velké těžní zařízení bylo vybaveno čtyřlanovým automatizovaným těžním zařízením, typové označení 4 K-4016, výrobcem bylo ČKD, rok výroby 1967. Těžní stroj byl umístěn ve věži ve výšce 37 m. Pomocné těžení bylo provedeno v jámě hlavního těžení, bylo jednočinné a bylo provozováno ze 7. patra až na 13. patro v maximální dopravní hloubce 527,25 m. V roce 1975 byla dána do provozu lanová dráha pro dopravu uhlí z dolu do oslavanské elektrárny, která byla jediným odběratelem vytěženého uhlí. 1. října 1991 byla zahájena realizace projektu nazvaného „Likvidace Dolu Zbýšov“. Bylo započato s likvidací důlních děl a technologického zařízení na povrchu, které souviselo s těžbou uhlí. Poslední vytěžené tuny černého uhlí z rosicko-oslavanského uhelného revíru byly dodány do elektrárny v Oslavanech 20. prosince 1991. Poslední vůz z dolu Jindřich II byl vytěžen 28. 12. 1991. V květnu 1992 byla schválena změna plánu likvidace hlavních důlních děl. Zasypání jámy Jindřich II bylo nahrazeno zatopením. Region dolu Jindřich II je z hlediska hydrogeologického perspektivním zdrojem kvalitní vody. Po demontáži těžního zařízení byla jáma 23. 12. 1992 uzavřena na ohlubni železobetonovou krycí deskou.

V měsíci červenci až září 2015 byla těýní věž dolu Jindřich II zbourána .

Obraz0773Obraz0915Obraz1170

Důl Antonín

Obr. č. 58 Lanovka z dolu Antonín do třídírny na dole JindřichZbýšov_0019 Pohled na zbýš. doly před likvidací

Byl zaražen v roce 1846. Byla to první svislá jáma v revíru. V roce 1853 dosáhly Rahnovy doly hloubky 338 m, což byla tehdy největší hloubka uhelných dolů v Rakousku. U dolu byla vybudována koksovna, která byla zastavena v roce 1914. V roce 1932-6 byl důl rekonstruován. Těžní zařízení bylo umístěno v budově strojovny a bylo vybaveno jednoduchým zařízením Koepe z roku 1937. Po likvidaci škod z druhé světové války začal důl opět těžit 20. 5. 1945. Postupně bylo dosaženo maximální dopravní hloubky 900,50 m (7 pater). Lezní oddělení bylo  vybaveno dřevěnými žebříky do hloubky 5. patra, dále v délce 160 m žebříky ocelovými a pak opět dřevěnými. V roce 1953 byl na dole zabudován nový těžní stroj ve strojovně slepé jámy 100 na 7. patře. V roce 1956-7 bylo instalováno dispečerské zařízení. V těchto letech byla vybudována u jámy Antonín rovněž nová třídírna. Po roce 1969, po dokončení dolu Jindřich II, zůstal důl Antonín těžní jámou pro 2. patro, pro těžení z hlouby 180 m. Těžba byla ukončena 18. února 1992 pro zápar ve stařinách, celé patro muselo být uzavřeno protivýbuchovými hrázemi. V úrovni 2. patra jámy Antonín byl vybudován železobetonový celík 6 m mocný, vetknutý do náraží. Po vyplenění lezního oddělení bylo 19. 8.1992 započato se zasypáváním hlušinou z odvalu dolu Jindřich. Celkem bylo do jámy nasypáno 1 998 m3. Krycí deska byla dokončena 7. 9. 1992. Těžní věž a provozní budovy byly zlikvidovány.

Důl Anna

Byl zaražen Johannem Mullerem, po dobytí optimální hloubky byl důl opuštěn, znovu otevřen Annou Mullerovou v roce 1830 a vybaven již strojním zařízením. U dolu byla vybudována v roce 1859 koksovna. V tomto roce byly dány do provozu u jámy Anna dvě schaumburské koksové pece, v roce 1869 další dvě pece.

Oslavanské doly 1. 4. 1869 koupila rakouská společnost Innerberger Haupt Gesellschaft in Wien se záměrem vybudovat zde koksovnu na výrobu koksu potřebného pro své železárny právě stavěné ve Westfálsku. V roce 1870 proběhlo přímo na dole Anna jednání za účelem výstavby koksovny. Jednání se zúčastnil generální ředitel Innerbergské společnosti Schuchart a belgický průmyslník Gobiet.

V roce 1871 ostravští zedníci pod belgickým vedením zahájili u dolu Anna stavbu koksovny. Koksovna byla dokončena v listopadu 1872. Avšak koks zde vyrobený se pro tavbu litiny ze štýrské železné rudy nehodil. 1. 11. 1881 je koksovna již v majetku Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání (Zastávka).

V roce 1870 a 1872 byla kapacita koksovny zvýšena o 100 pecí typu Gobiet. V roce 1871 byla k jámě Anna zřízena železniční vlečka.

27. dubna 1872 došlo na dole Anna k výbuchu třaskavých plynů. Ke znovuotevření dolu došlo v roce 1944, kdy byly těženy do roku 1967 zbytkové pilíře. Dobývání uhlí zde probíhalo ve velkých úklonech. Důl Anna patřil k dolu V. Nosek. Po roce 1967 byl důl zlikvidován a byla provedena komůletní asanace.

Důl Anna byl 195 metrů hluboký a měl 4 patra.

Důl Simson

3 Důl Simson po r. 1902_NEWDSC_0105

Významným dolem v jižní části Zbýšova se stal důl Simson, který zarazili těžaři Mullerové v roce 1848.  V roce 1853 byl zabudován těžní stroj a důl Simson začal těžit uhlí. Postupně se stal nejvýznamnějším dolem této části revíru, na který byly svedeny těžby i z okolních dolů. Vedla sem i železniční vlečka ze Zastávky. V roce 1872 byla prodloužena až na důl Anna, kde v té době byla dána do provozu koksovna a třídirna uhlí. V té době byla vybudována také vodárna u Ryšků, která čerpala vodu z Neslovického potoka pro účely koksovny a třídírny. V roce 1901 proběhla pod vedením významného báňského odborníka ing. Jaroslava Jičínského modernizaci celého revíru a také na dole Simson proběhla rozsáhlá modernizace.U dolu Simson byla v roce 1906-1908 vybudována také koksovna, která ve své době patřila k nejmodernějším koksovnám ve střední Evropě. Ke koksovně patřila chemická továrna na zpracování vedlejších koksárenských produktů  a také elektrárna, která vyráběla elektřinu pro vlastní potřebu z odpadního tepla koksovny. V roce 1913 byl Zbýšov elektrifikován oslavanskou elektrárnou. Provoz koksovny byl ukončen v roce 1955.

Těžba z dolu Simson probíhala do roku 1925, pak bylo důlní uhelné pole přiřazeno k dolu Františka a Kukla v Oslavanech. Do roku 1987 sloužil důl jako větrací jáma a v tomto roce byl dům zasypán. Dne 29. prosince 1987 byla těžní věž a těžní budova dolu Simson vyhlášena památkově chráněným objektem. V letech 2004 – 2007 provedlo město Zbýšov náročnou rekonstrukci této jedinečné technické památky. Budova těžní věže je typologickým zástupcem těřní věže „Malakov“. Železná konstrukce těžní věže představuje jednu ze dvou zachovalých těžních věží Tomsonova kozlíku v republice.(cit. NPU Ostrava 2005)

V padesátých letech 20. století byla do rekonsruované budovy bývalé strojovny dolu Simson přemístěna Obvodní báňská záchranná stanice. Zde měla své sídlo až do ukončení těžby uhlí v Rosicko-oslavanském uhelném revíru. OBS organizačně patřila prvně pod HBZS Ostrava Radvanice, pak HBZS Kladno.

V roce 2017 zřídili členové vlastivědného spolku v prostorách dolu Simson Hornické muzeum Zbýšov“ V roce 2018 budou i nadále pokračovat v práci na vytvoření památky historie hornictví ve městě Zbýšov v areálu dolu Simson.

DSC_0087

Důl Barbora

Před více než 230 lety v roce 1782 zahájila oslavanská vrchnost dobývání černého uhlí v jižní části Zbýšova. Ještě v tom roce bylo oslavanské panství jediným místem na Moravě se soustavnou těžbou černého uhlí. Oslavanské panství , do kterého patřila i obec Zbejšov, tehdy vlastnily cisterciačky Kláštera králové na starém Brně. Propůjční listina č. 1184 na důlní míru udává, že Barbora byla ve starém lomu „Ve stříbře“. V teritoriu obce to tehdy bylo první důlní dílo. Po zrušení klášterů připadlo v roce 1783 oslavanské panství císařské komoře, a v roce 1785 získává do pronájmu oslavanské doly i s lenním právem na věčné časy Tyrolan Johann Baptista Muller. Od roku 1800 má Mullerovo těžařstvo doly i slenním právem ve svém vlastnictví.

V roce 1820 došlo na dole Barbora k důlnímu neštěstí, při kterém přišlo o život 10 horníků a 19 jich bylo přiotrávených. Bylo to první protokolárně zaznamenané důlní neštěstí na Moravě. V roce 1857 bylo dolování na dole Barbora ukončeno.

Po ukončení těžby z dolu Barbora byly provozní budovy dolu přebudovány na jednoposchoďový obytný dům, kde pak bydlelo asi 6 rodin. V roce 1972 – 1973 pak město Zbýšov provedlo demolici budov na Barboře. V těchto místech vznikla v 80 letech 20. století zahrádkářská kolonie.

Na Barboře se 11.2.1962 narodil významný občan, pozdější učitel a řídící učitel v Oslavanech , pan Václav Čapek. Vedle své profesní činnosti se zabýval přírodními vědami a archeologií. ( Více v rubrice „Studánka Barborka“).

Snímek 116