Historie Zbýšova

Z dávnověku

Kolem Zbýšova byly nalezeny starožitnosti z různých dob. V cihelně na horní kolonii lebeční kosti z nosorožce, při Anenské u silnice v hloubce půl metru kostra z doby bronzové, ve Studených 4 jámy odpadkové, kamenná sekyrka, kousky pazourku, kus mlýnského kamene, hřeby, plíšky, zvířecí kosti a četné střepy. Druhé sídliště v Černých poskytlo nálezy střepin ze stejné doby jako ve Studených.

V naší republice i v zahraničí je známá Rybičková skála v údolí Neslovického potoka, kde bylo a stále ještě je nalézáno množství úlomků fosilních rybek. V roce 1942 byl objeven a vyvezen z dolu Antonín velký fosilní kmen, který je nyní umístěn v parčíku pod obchodním domem Bydo. Významné naleziště zkamenělin zvířeny i květeny se nachází v oblasti za pilou na dole Antonín-Jindřich.

Některé nálezy ze zbýšovské oblasti najdeme ve sbírkách Moravského muzea v Brně.

Hornické kolonie

Velký příliv obyvatelstva ve 40. a 50. letech 19. století vedl k výstavbě kolonií. První hornickou kolonii o 26 bytech nechal postavit Antonín Rahn v letech 1848 -1849 na nynější Dolině. Byla to vůbec první dělnická kolonie na Rosicku- Oslavansku.

Každý dům měl 8 bytů, v každé polovině 4 byty, do nichž se vcházelo společnou chodbou. Byt měl malou kuchyňku a jeden větší pokoj, chybělo sociální zařízení, voda, elektřina, která byla zavedena v obci až roku 1913. V takových bytech se tísnilo někdy i 10 lidí.

V roce 1853 byla postavena horní kolonie (nyní ulice 9.května), která začínala domem pro ředitele dolů (nyní vedle zdravotního střediska), pak následovala řada domků. Kolem cesty bylo vysázeno stromořadí, vykácené v roce 1944. Tato ulice pokračovala k Zakřanům.

V roce 1857 žilo v kolonii číslo sedmnáct 31 rodin, v dalších dvou koloniích 67 rodin, z toho 17 místních, 8 ze západní Moravy, 8 z ostatní Moravy, 26 z Čech, 11 rodin nezjištěného původu.

Stavba kolonie Majrov proběhla v roce 1871-1872 financována Innerberskou společností. Horníci tam bydleli v jednopatrových řadových domech, které spolu s byty byly zrekonstruovány a zmodernizovány v devadesátých letech 20. století. Na podzim roku 1989 se nastěhovali do opravených bytů nájemníci.

Hřbitov

Roku 1831 zachvátila Evropu cholera, ve Zbýšově si také vyžádala 46 obětí. Byly pochovány u místního kostelíčku, tím byl založen hřbitov. Roku 1849 na choleru zemřelo 9 občanů, v roce 1855 dalších 47 občanů. V roce 1866 tato zákeřná nemoc připravila o život 66 občanů. Hřbitůvek již nestačil a byl rozšířen za kostel a obehnán pevnou zdí.

Na hlavním hřbitovním kříži je nápis psaný tehdejší češtinou : „Na svatého Martina dopustil na nás Bůh tu nemoc choleru, kterážto z východních krajin přes celou Evropu několik let strašně zuřila a ze zdejších obyvatelů 50 sem přivedla. Tohoto času tento hřbitov založen jest. Obec Zbejšov založila tento nápis svým potomkům na památku.“

K dalšímu zvětšení a úpravám hřbitova došlo v roce 1927. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století byl rozšířen o kolumbárium.

Vedle hřbitova byla v roce 1987 postavena smuteční obřadní síň, kterou využívají i okolní obce.

Cyril a Metoděj

Z podnětu tehdejšího místního faráře konsistorního rady Vojtěcha Koudelky byla na jaře roku 1944 postavena v těsné blízkosti kostela jediná socha v katastru obce Zbýšova, sousoší Cyrila a Metoděje.

Dílo akademického sochaře Fabiána z Brna je pískovcové a vyžádalo si 96 560 Kč, které byly získány veřejnou občanskou sbírkou, v níž se vybralo 109 093 Kč.

Socha byla do termínu 5. července 1944, svátku Cyrila a Metoděje, hotova, vysvěcena však nebyla.
Tehdejší pan farář svěcení odmítl pro rozdílnost mezi reálným provedením, které považoval za méně kvalitní, než zmenšená předloha. Světila se až o rok později v roce 1945 po skončení 2. světové války. Za všeobecného nadšení byly proneseny vzletné projevy, které odpovídaly náladám ve svobodné Československé republice.

Na sousoší čteme nápis. „Našim mučedníkům“

1938-1945
Sousoší bylo v dalších letech vandaly poničeno, v 90. letech minulého století zrestaurováno panem Václavem Šumberou nákladem města Zbýšova.

Tělovýchova

V roce 1911 byla ve Zbýšově založena Dělnická tělovýchovná jednota. Měla své sídlo v hostinci u Žaludů na Dolině.Tam se cvičilo, pořádaly zábavy, divadla. Činnost jednoty se rozrůstala, počet členů zvyšoval, proto bylo rozhodnuto postavit Dělnický dům a k tomu účelu byl založen spolek Dělnický dům ve Zbýšově. Ivančická záložna půjčila peníze a svépomocí na parcele velkostatku postavili v roce 1924 první část budovy, druhou v roce 1929. Dělnický dům sloužil zájmové činnosti a v roce 1932-33 se stal střediskem stávkujících horníků a tak se z něho stal Hornický dům.

V letech 1936 – 37 bylo vybudováno fotbalové hřiště pod Anenskou. Za německé okupace byla činnost sportovců omezována, od 13. dubna 1941 činnost Sokola úplně zakázána. Jedině sportovní klub Slavoj musel převzít veškerou výchovu mládeže ve Zbýšově v organizaci Kuratorium pro výchovu mládeže. Cílem bylo vychovat mládež oddanou německé říši.

Po válce byla činnost Slavoje obnovena a v roce 1949 Slavoj přejmenován na Sokol Zbýšov.
Roku 1952 se mění tělovýchovná jednota na Baník Zbýšov.

V roce 1954 byla dokončena hrací plocha a běžecká dráha. Stadion byl slavnostně otevřen. Následovala výstavba šaten, umýváren, vstupní brány. V roce 1964 se staví krytá tribuna pro 600 sedících diváků.

V roce 1973 byl stadion dokončen a v červnu 1975 se konala okresní spartakiáda.

13.srpna 1987 byla předána fotbalistům travnatá plocha.
Zbýšovští fotbalisté vychovali několik hráčů, kteří se dostali až do vyšších a nejvyšších soutěží v republice (Josef Svoboda, František Moos, Jiří Klement, Libor Baláž).

Úspěšný byl i oddíl sportovní gymnastiky žen, který vedl Václav Trnavský. Oddíl se zúčastňoval i soutěží celorepublikového významu.

Rovněž kulturisté a kondiční kulturistika žen dosáhla obliby a vysoké úrovně. Dodnes se v Hornickém domě konají Mistrovství České republiky staršího a mladšího dorostu.

Škola

 

Až do roku 1860 měly děti možnost chodit do školy v Oslavanech. Tamější učitel dostával ze Zbýšova 1 krejcar koledy, půl mázu hrachu, desátý snop a o posvícení koláč.

Počátkem 19. století vznikla ve Zbýšově pokoutní škola, neboť oslavanský učitel si stěžuje, že je tím krácen.
V letech 1883 – 1860 děti chodily do bližší školy v Neslovicích.

V šedesátých letech 19.století s přistěhovalými hornickými rodinami přibylo i dětí a pro 140 školáků byla postavena škola, v níž se vyučovalo ve dvou třídách (nynější základní umělecká škola). Prvním učitelem byl Josef Šotola, po něm přišel Antonín Trnka. Za jeho působení se škola rozšířila na trojtřídní, v roce 1887 na čtyřtřídní. Poněvadž školu nemohli už víc rozšířit, vystavěli novou (nynější na Masarykově ulici), byla otevřena 17. září 1911 a vyučovalo se už v pěti třídách.

V 50. letech zde rostou nová sídliště, přibývá mladých rodin i školáků. Proto v roce 1958 byla dostavěna nová škola na ulici Komenského, která má 17 tříd, o něco později byla přistavěna tělocvična, školní kuchyně a jídelna.

Od roku 1964, kdy počet žáků vzrostl na 860, se začalo vyučovat opět ve zrekonstruované škole na Masarykově ulici. Dvě ředitelství pracovala do roku 1985, pak se obě školy sloučily pod jedno vedení. Nyní má základní škola 344 žáků, 25 učitelů, 9 správních zaměstnanců.

Výstavba 20. století

1950 Domov horníků ( dnes Pamír)

1958 Škola na ulici Komenského

1961 Obchodní dům na Masarykově ulici (dnes Bydo)

1962 Mateřská školka na ulici Komenského

1962 Zdravotní středisko

1963 Koupaliště, čistička a úpravna vody

1971 Školní kuchyně s jídelnou, knihovna

1973 Stadion, klubovna pro mládež

1977 Kino Horník

1978 Budova Svazarmu

1987 Smuteční obřadní síň

1990 Penzion na Majrově

Co se událo ve Zbýšově před 100 lety

Vzpomínka na to, co se dělo ve Zbýšově před sto lety – v roce 1916

Běžel další válečný rok. Jak ho prožívali zbýšovští občané, vypisuji z kroniky. „Památky obecní“ psal v roce 1916 pan Metoděj Janíček, správce školy, kterého pověřil starosta obce.

Na obecní potřeby bylo vydáno 36 600 K, příjem byl 1842 K. Rozdíl byl hrazen 99% přirážkou z 35 378 K přímých daní.

3. ledna se v noci strhla silná vichřice a udělala velké škody na stromech, střechách, plotech a na elektrickém vedení.

V únoru dostali občané nové chlebenky se čtrnáctidenní platností.

V březnu bylo přiděleno na jednu osobu 1 kg cukru na 4 týdny.

V noci z 23. na 24. března někdo zapálil dřevěné boudy a chlévy na Majerově. Shořely zásoby pro kozy, dříví a prádlo, které tam hospodyně sušily.

6. dubna se konal soupis domobranců ročník 1898. Patnáct bylo uznáno zbraně schopných. Ke konci dubna se nedostávalo brambor na jídlo i na sázení. Ze Znojma proto byly dovezeny dva vagony této plodiny a 1metrický cent se prodával za 18 K.

Od 1.května se poprvé zavedl v obci „letní čas,“ ale neosvědčil se.

Na čtvrtou válečnou půjčku obec upsala 1 800 K. Při tombole na koncertě se vybralo 300 K.

Úřadu ve Vídni pro válečné sbírky poslal Zbýšov 11 kg olova a staniolu. Válečnému útvaru zaslala obec 4 balíky vlněných a bavlněných odpadů, 1 balík gumy a kaučuku v celkové váze 48 kg.

21. června demonstrovaly ženy o čtvrt na deset v noci před bytem správce školy jako předsedy aprovizační komise, protože se nedostávalo mouky. O den později se radovaly, když místo kukuřičné mouky dostaly pšeničnou.

Při koupání ve vodě na Simsonu, která byla určena k plavení uhelného prachu, se utopil dvanáctiletý chlapec.

Do ruského zajetí se dostali František Procházka, Otto Vašín, z jednoročních dobrovolníků Jakub Čech a Rudolf Čejka.

Do obce docházelo v soudcích dánské máslo, které mělo nahradit veškerý omastek, ale nikdy ho nebylo tolik, aby krylo celkovou potřebu. Dospělí i děti měli nařízeno sbírat lesní plodiny a kopřivy.

19. října byl zdejší farář František Kalný poctěn titulem biskupského auditora.

V říjnu se opět nedostávalo brambor, proto z Domašova dovezli 260 pytlů. Hejtmanství nařídilo sčítání drůbeže a dobytka.

Byly zavedeny poplatky za vodu. Kdo měl vodovod, platil 20 K, 10 K, 5 K, podle velikosti domu a pozemku. Kdo čerpal z pumpy, platil do obecní pokladny 5 K.

21. listopadu skončil svůj pozemský život ve věku 86 let J.V. císař a král František Josef I. Panoval 68 let, bez 8 dní. Ještě téhož dne nastoupil na trůn následník Karel I. jako císař rakouský a Karel IV. jako král uherský.

25.listopadu se konala v obci smuteční slavnost za zesnulého mocnáře a zádušní mše.

8. prosince upsala obec další, už pátou obecní válečnou půjčku – 20 000 K.

Jiřina Rausová

———————————————————————————————————————————————

Zbýšovský znak

Zbýšov- zde stála již před rokem 1280 a byla majetkem maršálka Bohuše z Drahotuš.
Od roku 1820 kdy se začalo těžit uhlí a tím se pozvolna obec začala rozvíjet se dne 16.4.1930 zastupitelstvo obce rozhodlo požádat o povýšení na městečko.
Po soustředění dokladů o vzhledu a zařízení obce však 29.4.1932 ministerstvo vnitra nedoručilo žádost k příznivému vyřízení „jež to obce svým vzhledem a svým zařízením nevyhovuje dosud všem požadavkům, kladeným obvykle na městyse“.
Okresní hejtman radil obnovit žádost po dokončení stavby obecního vodovodu.
Obecní zastupitelstvo opětovně požádalo 4.7.1937 o povýšení na městys. Když dlouho nepřicházelo vyřízení z MV. Dne 9.7.1940 tuto žádost urgovala. Okresní úřad v Brně tuto urgenci z MV vůbec netlumočil a spisy založil.
Zbýšovu byl charakter města přiznán 1.1.1965, kdy byl zřízen Městský Národní Výbor.
Na nejstarší pečeti Zbýšova z roku 1749 je vpravo vinný hrozen a vlevo radnice  a napsáno majuskulou: D – I – E – D – I – N – A – S – P – A – S – O – W.
Na pečeti z roku 1771 je vpravo položená radlice nad ní srp ostřím dolů rukojetím ke středu štítu, nad srpem pták letící vpravo, vlevo vysoký jehličnatý strom a pod ním hřib.
Do roku 1965 byl Zbýšov vesnicí a proto nikdy nepoužíval svého pečetního znamení v barvách. Po přiznání městského statusu začal používat zcela nový znak.
Znak zobrazuje charakteristiku města  zemědělství, vinařství a hornictví. Šlo o zelený štít se třemi černými pruhy pošikem. Uprostřed štítu překřížená černá hornická kladívka, v patě štítu zlaté rádlo a hrozen. Kladívka i černé pruhy byly zlatě orámovány, v hlavě štítu byl zlatý nápis Zbýšov. Komise pro otázky znaků měst MV ČSR doporučila vypustit černé pruhy, zlaté orámování kladívek a nápis v hlavě štítu. Rada Městského Národního Výboru ve Zbýšově na zasedání 18. února 1976 přijala doporučení na vypuštění nápisu, rozhodla však ponechat ve znaku tři černé pruhy, znázorňující tři uhelné sloje zbýšovského revíru. Aby znak nebudil dojem smutku, změnila rada barvu hornických kladívek na zlaté. Komise na svém zasedání 24.2.1976 tyto úpravy vzala na vědomí.
Tyto informace byly získány z publikací J.Čarka“Městské znaky v Českých zemích“ z roku 1985 a J.Dřímala,I.Štarhy „Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček“ z roku 1979.Pomoc s vyhlédáním zajistil Mgr. Jan Tejkal heraldik který městu Zbýšov vytvořil městskou vlajku v roce 2006.